Proč pořád pláčete aneb Česká soda

Bylo jenom otázkou kdy to bude a s kým. Utkání v Sadské jsme mohli a měli vyhrát. Prohráli jsme si ho vlastní uplakaností, ukřivděností a nezodpovědností. Pokud nás rozhodí pár lidí s houkačkami a slabí rozhodčí, pak musíme jít dělat balet nebo akvaristiku. Spravedlnost s dobrým koncem hledejte v dívčích románech, rozhodně ne na hřišti. Tam se o sebe musíte postarat samy.

ČEZ Basketball Nymburk : SK UP Olomouc                39 : 53 (4:12, 13:10, 12:15, 10:16)

Body: Lachnitová 13 - TH 4/4 (1), Boďová 13 (1), Zemková 12-2/2,  Andělová 7-2/1, Burzová 3-2/1, Rousová 2-2/0, Murgašová 2, Mazurová 1-2/1, Husičková 0-2/0.

TH 16/9 = 56%. F- 14. Trojky : 2.

ŠBK Sadská : SK UP Olomouc                                   67 : 61 (15:10, 13:22, 15:12, 24:17)

Body: Lachnitová 20 - TH 2/1 (1), Zemková 13-2/1, Husičková 8, Murgašová 6-5/2, Boďová 6-2/0, Rousová 6, Andělová 2, Burzová, Mazurová.

TH 11/4 = 36%. F- 19. Trojky : 1.

V Nymburku pokračovala naše výkonnostní cesta dolů. Povinně jsme zvítězili, avšak basketu v našem podání bylo pramálo. Kombinace od začátku šly do ztracena díky pomalým, průhledným přihrávkám. Většinou jsme je posílali z nejnemožnějšího úhlu tak, abychom je své spoluhráčce co nejvíce zkomplikovaly. Neschopnost poslat si míč kolem z ball side na help side a jednoduše vnikat byla očividná.  Soupeřky naštěstí pro nás se rovněž předháněly v chybách, takže nakonec jsme byli „jednooký mezi slepými králem".

Po upachtěné, leč jasně vyhrané 1.Q jsme předvedli pouze pár momentů, za které lze pochválit. Klíčový úsek Eriky ve 3.Q a čtyři 100% zakončené vniky nás dostaly do nevelkého, ale dostatečného vedení, které jsme pak už jen udržovali. Tlak Andy na míč byl ukázkový tak, jako trestné hody Lanči.

Zbytek byl bohužel tristní a neměl daleko k ostudě. Střelecky jsme propadli do hlubin. I vyhlášení skóreři vyhořeli jak nalakovaná krabička, k tomu kvanta nevynucených ztrát. Z pod koše 15/36, celkově 21/65, k tomu 25 zahozených míčů...Na rozhodčí jsme si nemohli stěžovat.  Ája před týdnem k neudržení, teď 3 z 11, což se nezlepšilo ani v neděli. Vrcholem trapnosti včetně chování byla opět „princezna" Nany, na kterou by se měly mladší hráčky spoléhat a v současné době je tak zralá na Docenta Chocholouška... Týmu pomohla celkovou validitou -5 podtrženou 6 ztrátami a jediným košem. Naneštěstí pro nás to byla jen předehra k zítřku.

V Sadské nás přivítali nakašírovaným melodramatem o nemocných zvracejících hráčkách a všemožných zraněních. Dojemné. Problémem bylo, že tomuto soucitnému divadlu podpořenému komplexem Robina Hooda naprosto podlehli rozhodčí a vzali věci za správný konec. Přece nemohou ty malé hráčky nechat jen tak bez ochrany proti těm vysokým... V každém případě domácí plně schopné děvy vyběhly na hřiště jako srny a svého „hustého" prostředí využily maximální měrou. My jsme byli naprosto v pořádku a v plném počtu. Tím chceme poděkovat všem našim hráčkám, které si v teple domova hojily své bolístky a osobní potíže a frustrace, zatímco zbytek se alespoň na delší zájezd a do boje pustil.

I když je statistika citlivá věc, v tomto případě tým, který má dvojnásobný průměr střílených trestných hodů, a to ještě proto, že průměr stahují dolů utkání, kde jsem nechal základní hráčky sedět, se dostal na 11 TH (???) za celý zápas. Odhadem by odpovídalo číslo 30, avšak to jsme již u jiného problému. Pokud věříte na spravedlivé rozhodčí, je to jako byste chtěli věřit tomu, že politici dělají svou práci „hlavně pro ty lidi".. Dokud si nezvyknete, že musíte být o 20 bodů lepší a neplakat při zákrocích soupeřek, nebudete vyhrávat.

Neustálé přidržování rukama a drobná sekání pod pasem jsou fauly, ale hlavně našeho hloupost a žákovská naivita, že si nedokážeme vyčistit prostor kolem sebe. Pokud Rousová doskočí míč a z obou stran jdou po ní soupeřky, tak se musí rozhodnout, zda se bude jenom vztekat, že byla faulovaná a o míč přišla, nebo si během vteřiny zjedná dostatečný pořádek. Je samozřejmě otázka, jak se může podařit dostat 6 rukou zároveň na míč, ale to se od rozhodčího Kulhavého asi nedozvíme. Přijímám naopak dobrou radu tohoto kouzelníka v šedém, která v ten moment zněla „Má si udělat prostor pivotovou obrátkou.", s čímž naprosto souhlasím. Bohužel hráčka, která by měla být hlavní ofenzivní silou, se po 1. takovém zákroku šla soupeřově pivotce omlouvat...?!? Přitom jí vůbec jí nevadí, že se jí a dalším našim holkám Sadská celé utkání věšela na ruce jako baňky na vánoční stromek. To je už taková tradice v tom našem SKUP. V zápase se nechat se zbít a ještě se jít omlouvat, aby se po zápasech pobrečelo nad spáchanou křivdou...Co měl říkat den před tím Liberec v Poděbradech ? Tam jste mohly vidět pořádné „maso" a jak vypadá „zářez" a podlehnutí tlaku domácího prostředí.

Špatné z naší strany bylo, že přes poločasovou snahu a nasazení v utkání vybouchly hlavně starší hráčky, lépe řečeno jediné 3 přítomné hráčky týmu, které už nejsou žačkami. Naše šance prakticky skončily po odchodu Eriky. Její průměrný výkon byl tentokrát korunován nezodpovědným 5.F-, na který si „Buky" Bukovský slinil píšťalku drahnou dobu dopředu. Ten faul byl, Erži hlavou zkratovala, to bylo bez diskuze. Zamrzí jen, že stejnou pečlivost a koncentraci výše zmíněný arbitr nevěnoval hráčce Sadské č.24. Nebyl útok, ve kterém by „nehrnula" clonu zády zadkem s rozpaženýma rukama a čistila tak ulici spoluhráčkám pro vnik do koše. Nezná pojem útočného faulu ? Nany opětovně vypadla z role a stává se problémem pro družstvo.. Poločas se rozumně držela i herně, po poločase však už jako pravidlo chtěla všem ukázat veškeré křivdy, které na ní svět páchá a jaká zranění jí působí. Soupeř tak hrál přesilovku a do hry za ni musela další žačka Dizzy...

Koncovka tak s výjimkou Peti zbyla na kompletní žákovskou sestavu, ale ta již neměla nárok a neudržela ani remízu. Dizzy slušné dobré utkání, ale klíčové 2 TH na dorovnání a další šanci dává mimo, Petra, jako jediný zkušený zástupce na hřišti posílá přihrávku ze zakázaného úhlu přímo soupeřce do ruky a do brejku, a Lanča přes závěrečnou trojku místo udržení minimální prohry spáchá pár sebevražedných vniků, které končí okamžitými protiútoky a ještě faulem s klaksonem...

Celé dva dny jsme hráli bez pořádné týmové obrany, pár momentů na výhru nestačí. Žalostná střelba u všech hráček podtrhovala marnou snahu a úsilí, které jindy dorovnávala silná lavečka. Ta tentokrát nebyla. 34 ztrát nám rovněž podtrhlo stoličku. Monika se chytla až ve druhém zápase ve druhém vstupu zabojovala na doskoku, Prcek byla bohužel hodně „mimo mísu", snad aspoň zkušenosti využije teď v žákovské lize. Zbytek držel palce doma u televize.. Nejde o jednu prohru. Je možná lepší, že už ji máme za sebou. Spíš je malý zázrak, že se vším tím, jak tým se skládá a trénuje, je pořád nahoře. Jde však o to, zda tato porážka bude výjimkou a vezmeme si z ní poučení, abychom začali druhou část soutěže podobně jako jsme ji krásně zahájili.